Zpověď na cestě životem

Před 15 lety jsem si se spoustou věcí nelámal hlavu. Měl jsem dost svých starostí, profesních i jiných, a k mnoha záležitostem jsem se stavěl nevšímavě a lhostejně. Svou roli zde hrál zvyk, pohodlnost, nechuť ke změně, zaměření na sama sebe a své problémy (však jich nebylo málo). Můj názor na vegetariány byl asi takový, že jsou to nějací tiší blázni, kteří jsou ale úplně mimo.

Čas šel dál, a já jsem dostal příležitost seznámit se s jedním filozofickým směrem. Směrem, který říká, že to, co všichni známe, totiž chovat se ke druhým tak, jak chceme aby se druzí chovali k nám, neplatí jen pro lidi. Že doslova totéž platí i pro zvířata, rostliny, prostě vše živé. A že zároveň platí, že člověk má plné právo brát si ze svého okolí to, co potřebuje ke svému životu - ale nic víc. Že je pro člověka přirozená nemasitá strava - tak byl stvořen, a že jezení masa je úchylka, která ve svém důsledku vedla k porušení jeho rovnovážného vývoje a která je ve svých důsledcích kořenem většiny problémů, které se ve světe vyskytují. Že zatímco masožravá zvířata mají plné právo zabíjet pro potravu - vždyť byla takto stvořena - člověk toto právo nemá.

Tato filozofie mne oslovila, začal jsem přemýšlet o druhých bytostech jiným způsobem než do té doby. Došel jsem i k tomu, že je skutečně správné živit se nemasitou stravou - vegetariánsky. Jenže mé porozumění bylo pouze rozumové, tedy povrchní, emočně jsem to tehdy pochopit nedokázal. Takže jsem jedl maso dál, a jen ve mně hlodal červíček pochybností.

Jenže uběhl nějaký čas, a cosi se stalo. Byly Vánoce, myslím roku 2003. Můj děda tehdy dostal k Vánocům 3 živé kapry. Dal je do vany, a začal je zabíjet. Zabil prvního, a protože měl ruce od krve, umyl si je ve vodě, kde plavali zbývající dva kapři. V tu chvíli se stalo něco, co ho velmi překvapilo. Obě zbývající ryby, do té doby tmavě zbarvené, najednou zbělely. Byla to okamžitá a velmi výrazná změna. A bylo naprosto jasné, že kapři pochopili, co se stalo, i co je čeká. Poznali, že jeden z nich chybí a ucítili ve vodě jeho krev.

V okamžiku, když jsem se tento příběh dozvěděl, jsem se mimoděk naladil na tuhle situaci. Na kratičkou chvíli jsem procítil a prožil ten šílený strach bezmocných tvorů, čekajících na svou smrt. V tu chvíli jsem emočně pochopil, to, co jsem měl rozumově již zpracováno. A okamžitě jsem se rozhodl navždy vyloučit maso ze svého jídelníčku. Od této chvíle se můj život změnil - k lepšímu. 

Začalo to asi 10 dnů poté, co jsem se stal vegetariánem. Zcela nečekaně jsem prožil něco, na co do smrti nezapomenu. Byl to okamžik, ve kterém jsem náhle intenzivně pocítil nesmírnou úlevu a lehkost. Byl to pocit, jako bych do té doby nosil na zádech nesmírný těžký balvan, o kterém jsem ale neměl ani tušení. A najednou ho ze mne někdo sejmul. Naráz. Byl pryč. Byla to nesmírná úleva. Nejprve jsem nechápal, co se děje. Nic takového jsem do té doby nikdy nepocítil... Až později jsem si tento nesmírně silný zážitek dal dohromady s nedávným rozhodnutím již nikdy nejíst maso. Byla to velká milost, ve které mi tímhle bylo ukázáno, že jsem se vydal tím správným směrem.

Ale nezůstalo jen při tom. Do té doby jsem vždy, zcela pravidelně, měl 2x ročně - na jaře a na podzim chřipku. Dostavovala se tak pravidelně, že jsem si na ní i zvyknul. Pamatuji si, že jsem si tehdy záměrně v práci nevybíral všechnu dovolenou, a šetřil si ji na tyhle chřikové dny. Jenže, tohle všechno ustalo. Od té doby jsem prostě nemocný nebyl. Ty pravidelné chřipky ustaly a již se nevrátily. Od té doby se mi začala hromadit nevybraná dovolená - a já jsem si až na ní uvědomil, že se celková imunita mého těla výrazně zvýšila. A že se i celkově cítím neustále skvěle.

Zcela analogicky nastala i změna psychická. Uvědomil jsem si, že v mém myšlení ubylo sebestřednosti a agresivity. Že jsem začal být vnímavější, mírnější, ohleduplnější. Že postupně začínám i emočně vnímat své okolí jako součást sebe sama. Následně se zlehčil i celý můj život. Události, byť těžké, jsem začal zvládat s lehkostí, spoustu věcí osud vyřešil sám za mne. Mohl jsem na něj se více a více spolehnout.   

Když se nyní, s odstupem, dívám na průběh mého života, dívám se jinýma očima, než dříve. Nechápu, jak jsem kdy mohl maso jíst, vždyť je to něco, na co my lidé nemáme vůbec žádné právo. Je to přece tak jasné, ne ? Kdyby se ve světě maso nejedlo, jistě by ubylo mnoho zlého a lidé by se k sobě chovali lépe. Vím, můžete namítnout, že i Hitler byl vegetarián. Ano, a také těžký psychopat, který porušil rovnováhu svého života a způsobil, to co způsobil. Vegetariánství není všelék - ale každý skutečně duchovní člověk je vegetariánem. Obráceně to dozajista neplatí.

Na závěr bych rád zmínil, že nedávno vyšla zcela ojedinělá kniha : "Filozofie jídla" Její autorkou je moje žena. V knize vychází z nejzákladnějších principů našeho světa, z kvantové fyziky a fraktální matematiky - a zcela jednuduše a logicky vysvětluje,  proč je pro člověka nemasitá strava tou přirozenou a správnou cestou. Kromě toho tam najdete i 70 vynikajících receptů jídel, které již 10 let sama vaří. Knihu můžete zakoupit v kterémkoliv kvalitním knihkupectví, nebo přes internet (například zde).

I když něco dělají všichni, anebo téměř všichni, to přece ještě vůbec neznamená, že je to tak správně. Nemyslíte ?

Přeji vše dobré,

Vláďa

Obludnost kterou si neuvědomujeme.26.2.2013

Na zde uvedeném videu je hezky filosoficky zpracována otázka masité stravy. Doporučuji všem podívat se...

Jinak, nedávno jsem byl v kině na filmu Lincoln. Tenhle film ukazuje boj za zrušení otroctví v USA. Měřeno dnešním pohledem je otroctví jasně špatná věc, nespravedlivá, krutá...TEHDY TO TAK JASNÉ LIDEM NEBYLO. Že by ta "podřadná" rasa měla být svobodná ? Že by pak snad mohli chtít i hlasovací právo ? Nesmysl přece... Měřeno tehdejším pohledem. Proto byl boj za zrušení otroctví tak nesmírně těžký, a byla zapotřebí velmi silná a vyspělá bytost (Lincoln), aby to prosadila. A musela nastat válka (Sever proti Jihu). Dnes tohle stěží chápeme. Černoši jsou přece lidé jako my...

Asi málokdo si při shédnutí tohoto filmu uvědomil, že přesně v analogické situaci jsme dnes. A že nás ještě jeden, přesně stejný boj čeká... Že by zvířata cítila strach a bolest ? Že na nich pácháme stejnou ukrutnost ? NO TO JE PŔECE NESMYSL. A přece. Jednou v budoucnu se lidé (vyspělí) ohlédnou zpět, a nebudou chápat, jak jsme se mohli dopuštět takovéhle obludnosti...
Měřeno jejich pohledem to bude jasné. Právě tak jako je jasné nám, že otroctví je ukrutnost. Inu, každá doba má své.

Ale i když něco dělají všichni, nebo témeř všichni - to ještě neznamená, že je to správně... Naštěstí, časy se mění. A není nic silnějšího, než myslenka, jejíž doba nadešla [V.Hugo].

Snad nebude kvůli tomu muset být válka, nebo zcela zdevastována naše planeta - vždyť my lidé jsme dnes jak kobylky z biblické pohromy...

Proč se nový přinašeč zrodil v Čechách ?, 30.11.2012

Každých asi 2000 let, při střídání vlivů v rytmu vesmírného dechu mezi nás přichází velmi vyspělá bytost, která má přímé napojení na životní pravdy. Jejím úkolem a posláním je přinést nám nauku o duchovních zákonech a základních principech fungování našeho světa. A proč přichází stále znovu a znovu ? Inu, jsme jen nedokonalí lidé -  a vždy tohle původně čisté učení postupně znehodnotíme a zaneseme vlastním chtěním i nepochopením. A tak musí dotyčná bytost přicházet znovu a znovu. Lidé si zpravidla ani nepovšimnou, že je zde - vždyť ten dotyčný v žádném případě sám o sobě nic takového nehlásá ani netvrdí. A je to tak správně - on je především neuvěřitelně skromný a pokorný, v jistém smyslu je nejlidštějším ze všech lidí (více na www.dub.cz).

Proč ale právě do Čech ? Čím jsme právě mi tak vyjímeční ? Proč by se zrovna Čechy měly stát novým duchovním centrem světa ?

Inu, je třeba si uvědomit několik věcí :

1) Nelze naplnit pohár, který je již plný. Představte si, jakou by měl dotyčný šanci v prostředí, slepě ovládaném třeba muslimskou vírou. Kolik lidí by jej přijalo, jaké by našel následníky ? Vźdyť on přece koriguje staré, již dříve přinesené (a již notně poškozené) učení. Uvědomme si, že právě Čechy jsou poměrně ateistické, vliv církve a fanatismu (přestože zde také je) je poměrně - vzhledem k jiným národům - omezený. Je tedy právě zde a tady úrodná půda pro vznik a rozšíření něčeho nového.

2) Máme vhodnou geografickou polohu. Centrum Evropy, předěl mezi Východem a Západem, prolínání filozofií a pestrost národů. K tomu ještě vzdálenost od moře (což je vzhledem k budoucímu přeuspořádání dobře), ochrana, kterou nám poskytuje žulový masív a česká kotlina. To vše dává příznívé podmínky pro nástup  a uchycení něčeho nového.

3) Máme vhodnou historickou zkušenost. Prošli jsme mnohým (ve srovnání s jinými národy) co nám dává zkušenosti a možnost chápat věci z různých úhlů a pohledů. Náš národ v sobě nemá aroganci ani sebestřednost, tak patrnou v jiných zemích. Ano, jsme národem se spoustou jiných chyb. Ale názorová otevřenost, schopnost přijetí nových myšlenek, zájem o duchovno a spiritismus - to zde, u nás, jistě je. Snad více, než kde jinde. 

Pokud se ptáte, o koho jde či šlo - hledejte. Budete-li hledat s otevřenou myslí i srdcem, bez předsudků a fanatismu - pak najdete.

A v tom vám všem moc držím palce ! Usmívající se

Jak funguje Tarot ?, 26.6.2012

Tohle téma nebylo nejspíše dosud nikdy zpracováno. Většina kartářů/kartářek jen konstatuje, že tyhle věci fungují - ale nedokáží říci a vysvětlit proč a jak. Prostě, jde o souhrn empirických zkušeností, chybí zde vysvětlení těhle zákonitostí. Přitom právě pochopením principů bychom se mohli dostat v práci s kartami mnohem dále. Jistě, jsme jen lidé - a naše pochopení může být pouze lidské = tzn. omezené a nedokonalé.

Přesto se můžeme pokusit alespoň trochu poodhrnout ten tajemný závoj. Na základě mých dlouholetých zkušeností práce s Tarotem a výkladem karet, s přihlédnutím k duchovním zákonům které nám dal poslední přinašeč (www.dub.cz) i dle vyjádření samotného Tarotu jsem dospěl k teroretické představě, kterou se dále pokusím popsat.

Předně, je třeba pochopit, že vše je jen myšlenka. Náš život je prohlížením, procházením a postupným vnímáním již hotového díla, které na nás působí svými předurčenými událostmi - a my jej svým prožívání naplňujeme. Základním principem je dualita, rozčlenění díla na ducha a hmotu, na základní principy tvůrčí čtyřky. Rozčleněním vzniká i čas a prostor. Jedině tak (rozděleně a v průběhu času) můžeme dílo poznávat a procházet (viz www.dub.cz).

Práce kartářů (i dalších esoteriků) by nemohla fungovat bez existence obrovského informačního pole. Z něho můžeme čerpat informace o lidech a událostech. Kartář se v principu při položení dotazu na tohle pole napojuje - a z něj přijímané informace se pak projeví ve "zvolených" kartách. Ty pak dobrý kartář dokáže - dle svých zkušeností i intuice - vyložit ku prospěchu druhým. Jak toto pole vzniká ? Je zřejmě neustále samovolně vytvářeno průnikem obsahu vědomí všech žijících bytostí (vtělených i nevtělených) v daném časovém okamžiku s nezávisle stojícím duchem = tedy pevně danými osudy všeho a všech.

Pole samo o sobě má opět duální charakter. Jinak to dle základních zákonů naší reality ani nejde. Tedy má v sobě jak přesný a jasný řád, pořádek, smysl a pravidla (kdo má k poli přístup a jaký, které informace si může brát, komu mohou být sděleny...) - tak i naprostý, nepopsatelný chaos, ve kterém se může vyskytnout jednoduše cokoliv (inu jeho obsahem jsou přece informace o našich životech). Všichni kartáři také potvrdí, že odpovědi z karet jsou často napohled dost nejasné = pro výklad je nutno zapojovat intuici.  Formy napojení také mohou být nesmírně pestré, vůbec nemusí jít jen o karty (důležité věci přicházejí i formou snů, vnuknutí, od tzv. andělů, náhod, apod).

Kartář si při napojení "stáhne" tam obsaženou informaci. Tím dojde ke změně - pole funguje tak, že informaci již stáhl a tedy ji má k dispozici. Dotazovat se pak znovu na totéž nemá smysl, pole mu může eventuelně donabídnout další aspekty již zodpovězeného - jakmile je však staženo vše co je v poli k daném tématu v konkrétním časovém okamžiku obsaženo, není možno se dozvědět více... Dalšími událostmi se může v postupu času dotyčná záležitost vyvíjet, vybarvovat, a tedy se zároveň pro příslušného vykladače novými aspekty znovu zpřístupňuje - a dotyčný se může opět dotazovat.

Znázornit tohle je jednoduché - představte si mysl vykladače, kartáře vzhledem k dané záležitosti před prvním dotazem jako "prázdný" pohár  = informace tam může volně přitéct, a také tam, do volného prostoru, "ráda" přiteče (v poli na ni působí určitý přetlak). Jakmile tam již ale jednou je (ať již plně pochopená či pouze latentně), pohár je naplněný, prostor není prázdný = informace již nemá kam "téci" znovu.

A jaká je role nevtělených bytostí v tomhle procesu ? A je vůbec nějaká ? Inu, bez práce a námahy nejde nic - to platí naprosto stejně jak pro vtělený, tak pro nevtělený svět. Pole by bez práce a opečovávání správně nefungovalo. Vyspělí nevtělenci tak pracují jako správci pole, řídí přístup do něj (kdo tam smí a co si může vzít), utřiďují informace tak aby přinášely maximální užitek, napomáhají aby se důležité zprávy dostaly na správná místa - prostě dělají (zcela dobrovolně a rádi) tuhle duchovní práci ku prospěchu všem. Za to jim právem patří náš dík Usmívající se

Jak banky páchají organizovaný zločin, 3.6.2012

 Už se vám to také stalo ? Dostanete poštou senzační nabídku vaší známé, seriózní banky na novou kreditní kartu, se kterou můžete jít až na měsíc do bezúročného debetu = můžete vyčerpat z konta více, než tam máte, tedy půjčit si za nulový úrok. Pokud nereagujete, do týdne vám vaše banka zavolá a přesvědčuje o výhodách této služby…

 V čem spočívá zločin ? V tom, že banka totiž vůbec nestojí o klienty, kteří si takto vypůjčí a do měsíce vždy vše řádně srovnají. Vaše banka tímto spekuluje právě na to, že uvedenou měsíční lhůtu překročíte – ať již ze zapomnětlivosti, či kvůli finančním těžkostem. Ono totiž „uhlídat“ něco takového je pro normálního člověka prakticky nemožné. Jenže pak okamžitě nastupují obrovské, dvouciferné úroky či penále za nedodržení měsíční lhůty. A právě na tom pak banka vydělá, a to zcela v rámci platných zákonů – které u nás totiž nedefinují maximální výši úroků či pokut. Ideálním klientem banky se tak stává ten, kdo nakonec spadne do dluhové pasti. A to zde mluvím o známých, seriózních bankách, už vůbec ne o firmách, které „výhodně“ půjčují – a spekulují na to samé.

 Podíval jsem se do dávné historie – a ejhle, poprvé se zákon o lichvě objevil ve starověkém Římě. Již roku 357 př.n.l. byla vydána první  doložená  pozitivní úprava  postihu lichvy,  která zavedla pokutu za překročení stanovené úrokové míry.

 Divíte se, proč to, co bylo stanoveno již ve starém Římě nemůžeme mít my ? Inu, asi tam neexistovala tak silná lobby a korupce.

 Neumím výše uvedené nazvat jinak než organizovaným zločinem. Co jiného je tahle „legální“ snaha obohatit se na úkor druhého, mít prospěch z jeho neštěstí ? Ano, naše společnost je taková. Organizovaný, ritualizovaný boj, kde úspěšnějším je ten, kdo dokáže druhým více sebrat a vzít - pro sebe a svůj prospěch.

 Naštěstí již nastupuje nová, duchovní doba Vodnáře. Doba, která bude ve znamení skutečné lidskosti, orientace na pomoc potřebným, a nejen lidem, ale i zvířatům a rostlinám. Vždyť my všichni jsme součástí téhož.

 Ale ani tahle pozitivní změna nemůže nastat bez naší aktivní účasti a přispění. Je jen na nás, jak dlouho si ještě necháme líbit podobné věci - jak dlouho se budeme chovat jako stádo ovcí.

Správný postup při práci s Tarotem, 18.5.2012

Dle mého názoru, zkušeností, i vlastního vyjádření Tarotu platí :

1) Při výběru a výkladu karet hrají velkou roli vyspělé nevtělené bytosti, které nám pomáhají jak přímo - je-li zapotřebí, svou životní zkušeností i možností širšího náhledu do situace, či v každém případě nepřímo - správou informačního pole na které se při získávání informací kartář napojuje. Ono totiž jen tak "samo od sebe", bez přičinění, aktivity a práce někoho nefunguje nic - a to platí úplně stejně jak pro vtělený, tak pro nevtělený svět.

2) Pomoc těchto bytostí není samozřejmá. Navíc, nejsou tady od toho, aby ukojily naši zvědavost nebo nám pomáhaly vydělat více peněz, zvýšit naše zisky. Ani nás nemohou varovat, nebo uchránit od karmických lekcí  kterými si musíme projít. Ty jsou přec pro naše dobro a stát se musí. Dále, ono informační pole má v sobě skutečně údaje o všech bytostech, událostech a dějích majících vztah k současnosti. Poskytuje velmi přesné informace. Ale nejsou v něm implicitně žádné informace o budoucnosti - to je pak obecně spíše záležitost intuice, logických souvztažností ale také naděje a přesvědčení o možnosti dosažení cíle. Jsou-li budoucí události v daném okamžiku v principu definovány a předurčeny tím, co se již stalo (= co již v poli je), pak má smysl se na budoucnost ptát. Jinak ale ne.   

3)  Pro součinnost s nevtělenými bytostmi je důležitá i osobnost vykladače, kartáře. Platí, že čím vyšší úroveň (= vibrace) má, tím vyšší bytosti se na něj mohou při výkladu naladit - nebo tím větší rozsah informací má pak dotyčný v informačním poli k dispozici. Tedy se i sám "smí" dozvědět více. A tak vykladači, kterým jde především o vlastní zisk, prospěch, výdělek, a méně již o službu a pomoc druhým, nikdy nemohou poskytnout tak úplné a dobré informace, jako ti, kteří v první řadě pomáhají.

Pro práci s Tarotem tak platí několik jednoduchých zásad :

A) Výklad se má provádět pro lidi, kteří jsou v těžké životní situaci a hledají svou cestu. Tam je právem možno očekávat pomoc a radu. Při dotazech "ze zvědavosti" karty správnou odpověď nedají. Zrovna tak při dotazech které by měly za cíl vlastní obohacení, bezpracný zisk apod.

B) Lidem, kterým je vykládáno karty zpravidla ukážou tu správnou cestu jejich životem. V tomto smyslu je třeba je vést k aktivnímu přístupu, změně smýšlení, pochopení v širším kontextu, objektivnějšímu pohledu na sebe i na druhé... Samotný výklad budoucnosti je zde spíše doplňkový a z pricipu věci nejméně jistý. Je třeba aby lidé pochopili, že "samo od sebe" se nestane nic, že o zlepšení svého života se musí zasloužit především oni sami. Samozřejmě, je-li někdo zoufalý a je-li možno mu dát na základě výpovědi karet naději, i tohle je forma a způsob pomoci. 

C) S tím úzce souvisí probematika tzv. krátkých stručných výkladů - tak jak je vidíme třeba v televizi, nebo jak je zdarma z propagačních důvodů poskytují někteří kartáři. Je to rychlé, pohodlné, lidi uslyší co chtějí slyšet - ale přínos takovýchto odpovědí je velmi, velmi sporný. Většinou se jedná o stručné dotazy na budoucnost. Jenže právě tohle je u výkladu spíše doplňková a nejméně spolehlivá záležitost. Jak vést k aktivnímu přístupu, ke změně, jak ukázat širší souvislosti ? A navíc riziko nesprávného pochopení, omylů při výkladu je zde velmi, velmi vysoké. Dle mého názoru jsou takovéto výklady většinou zavádějící a mohou spíše ublížit než doopravdy pomoci.  Správný výklad jde do šířky i do hloubky a poskytne kompletní pohled na situaci, příčiny a východiska.  

D) Vykladač - podobně jako léčitel - by měl dbát na svůj vlastní duchovní vývoj. "Má se starat, aby jeho psychické i hmotné kvality byly co nejlepší. Budeme-li mít léčivý pramen vody, budeme se jistě starat, aby byl čistý." (Josef Zezulka, Mladý Svět, 1969). Sem patří vegetariánství (= nebytí příčinou zla), nepožívání návykových látek, alkoholu, zbavení se nesprávných myšlenek jako je chamtivost, závist apod.... Inu, bez čistoty těla lze asi stěží dosáhnout čistoty duše...

E) A na tohle přímo navazuje otázka placení za výklady. Jak je možno správně duchovně pomoci, má-li vykladač především zájem hmotný ? Správná cesta je zde vykládat zdarma, přičemž má býti dána možnost dobrovolných příspěvků na pokrytí nákladů (přiměřených tomu, zda se dotyčný výkladem živí, nebo ho dělá jen doplňkově). Ale především těm, kdo jsou ve finanční nouzi, by měl být poskytnut plnohodnotný výklad zcela bezplatně. "Ať dá kdo má, kdo nemá nedá nic. Ale ten, kdo dá, ať dá skrytě, aby se necítil ponížen ten, kdo nedal nic. A také aby léčitel/vykladač nelpěl na odměně." (Josef Zezulka, Mladý Svět, 1969)

F) Co říci a co ne ? Řada vykladačů zde říká klientům jednoduše vše, co v kartách vidí. Nepokládám to za správné - vykladač má, na základě svých životních zkušeností, moudrosti, vyzrálosti a konkrétní situace zvážit, co a jak je, a co není vhodné říci. Karty mu zpravidla poskytnou kompletní informaci - tak aby dokázal pochopit problém v celé jeho šíři a hloubce. Ale to co říci, musí zvážit sám. Záleží i na klientovi a jeho schopnosti správně přijmout a pochopit...  

Jak tedy rozpoznat ty správné a dobré kartáře ? Inu, určitě to nebudou ti, kteří sledují především hmotné zájmy a zisk. Naopak, jsou to často ti kteří vykládají zdarma nebo za dobrovolné příspěvky. Tam je hlavním cílem služba a pomoc. Je bohužel dáno naší lidskou nedokonalostí, že si podvědomě myslíme, že čím více zaplatíme, tím kvalitnější výklad dostaname. A naopak, je-li něco poskytnutno zdarma, pak to "asi za moc nestojí". Opak je zde pravdou. Dále je vhodné podívat se na čistotu a životní styl dotyčného. V neposlední řadě - vykladač má mít i dostatečné životní zkušenosti, vyzrálost a moudrost.

Výše uvedené jsou jen mé názory odpovídající stupni mého poznání.  Mohu se jistě mýlit. Mějte se krásně a držím palce ! Usmívající se


Co je to pravda ? 15.5.2012

Byl jednou jeden spravedlivý rychtář. Žil ve vesnici, ve které se velmi nesnášeli 2 sousedi. Neustále měli mezi sebou nějaké spory. I vydal se rychtář k prvnímu ze sousedů, aby se ho zeptal, v čem je problém. Dotyčný mu vyprávěl, jak se k němu ten jeho soused nehezky chová, jak ho pomlouvá, a ničí jeho majetek... Když si ho rychtář podrobně vyslechl, řekl : "Člověče, ty máš pravdu".

Poté se vydal k druhému sousedovi. Byl vlídně přijat, a když mu druhý soused vyložil, jak mu ten první neustále ubližuje, co všechno mu provádí a že mu vyhrožuje, musel mu říci : "Člověče, i ty máš pravdu."

Rychtář se poté vrátil domů a vyprávěl to celé své ženě... Ta se chvíli odmlčela, ale pak řekla : "Ty, vždyť to přece není možné aby ten měl pravdu, a ten druhý měl také pravdu". Rychtář se na ní podíval, a pravil : "A víš stará, že ty máš také pravdu ?"

Co je to tedy "pravda" ? Uvědomíme-li si naší vývojovou nedokonalost, to, že z celého Bytí jsme zatím schopni vnímat jen nepatrnou část, pak musíme uznat, že naše lidské pravdy jsou jen úhlem pohledu, způsobem vnímání něčeho. A protože každý z nás se na dotyčnou věc zpravidla dívá z trochu jiné strany, pod jiným úhlem, vnímá jiným způsobem (a nikdy ne úplně, i když dle své vyzrálosti a stupně pochopení někdo více a někdo méně), pak je jasné, proč se naše lidské "pravdy" navzájem tak moc liší. Až budeme vývojově dále než v lidském stupni, budeme chápat více a naše pravdy se k sobě budou více přibližovat - ale zase ne úplně. Takže zatím, jediné absolutní a neměnné pravdy jsou ty, které nám jsou předávány nejvyšší bytostí naší reality (chcete-li Bohem). Pravdy, které nám pravidelně přináší bytost, rodící se zhruba jednou za 2000 let...Usmívající se 

Budoucnost - jak je to, 10.5.2012

Pro pochopení budoucnosti a možností jejího výkladu je vhodné si uvědomit že :

1) Čas je jen v našich hlavách, nic nebylo a nic nebude - vše je, a my tím jenom procházíme. Je naší vývojovou nedokonalostí, že nedokážeme vnímat vše "zároveň".
2) Rodíme se do hotových osudů, ve kterých jsou pevně vetknuté události. Je ale na naší svobodné lidské vůli a kvalitě našeho života, jak těmito událostmi projdeme.
3) Osud který máme zde není jen pro nás, je neustále prožíván řadou dalších bytostí.

Tedy jsou 2 druhy předpovědí budoucnosti :

a) Budoucnost daná naším osudem. Tato předpověď v sobě zahrnuje bod kde právě jsme a možné varianty cesty mezi osudovými událostmi. Klade zde důraz na naši volbu a pomáhá nám najít tu správnou cestu. O tuhle budoucnost se většinou opírají výklady karet, přičemž je kladen důraz na volbu a zodovědnost toho komu je vykládáno.

b) Budoucnost přesně naší bytosti. Zahrnuje nejen náš osud, ale i všechna naše rozhodnutí která uděláme, od počátku do konce všech našich zrodů. Tato budoucnost existuje, nahlédnutí do ní je možné třeba pro nejvyspělejší bytosti, které již ruší čas a prostor... Její znalost je ale pro danou bytost z hlediska jejího aktivního vývoje nevhodná, víceméně ji je sice možno někdy spatřit - ale jen zlomkovitě, tak aby nedošlo k narušení vlastního vývoje.

Toto odpovídá stupni mého pochopení - a mohu se jistě mýlit Usmívající se.

 

Život po životě, Náš Domov 9.5.2012

Jak jsem se nedávno dozvěděl, těm z druhé strany se podařilo předat pomocí média poměrně přesnou informaci o beztělném životě následujícím po naší smrti. Film: "Náš domov".

Tenhle film mě tak zaujal, že jsem poprosil naše nevtělené přátele o komentář k filmu a vyjádření ohledně toho, co následuje po naší smrti (prostřednictvím tarotových karet). A jejich odpověď ?

    1. Okamžikem smrti přicházíme definitivně a navždy o veškerý hmotný majetek, postavení a bohatství. To může být velmi bolestné zejména pro ty, kteří si na tom celý život zakládali a neumí bez toho žít.
    2. Bezprostředně po smrti následují příjemné až slastné a radostné prožitky a pocity. Člověk si připadá jako nově narozené dítě (přičemž má ale všechny vzpomínky na svůj poslední život) a těší se na nové příležitosti, možnosti, dobrodružství. Je přijat a přivítán s láskyplnými projevy, v radosti a potěšení.
    3. Poté předstupuje před nejvyšší bytost patřící k naší realitě (chcete-li před boha), která je vším co jest i co není, pro kterou neexistuje ani čas, ani prostor. Tato bytost každému ukáže jeho vtělený život a to takovým způsobem, že každý má možnost na hlubší emoční úrovni pochopit, co bylo v jeho životě správné a co ne.
    4. Po zhodnocení života se bytost odebírá k prožití další, nevtělené fáze života, do míst k tomu určených. Přátelé tato místa nazývají "vzdušnými zámky". Těchto míst je více.
    5. V zásadě nevtělený člověk přebývá v tom a v tom místě podle toho, zda zvládl či nezvládl svůj poslední život. Na každého jsou přitom kladeny různé požadavky - dle úrovně jeho rozlišovacích schopností, ke které vývojově dospěl.
    6. Ti, co zvládli svůj život, přebývají na místech plných harmonie, zábavy, na místech, kde se jim dostává uznání. Dá se říci, že život v těchto krásných místech je za odměnu... A oni jsou s těmito místy vnitřně sladěni. Jsou zde navíc dále vzděláváni ve svém lidství. Ale ani pro ně to není jen místo bezstarostného odpočinku - i na ně čekají zkoušky a náročné chvíle.
    7. Ti, co nezvládli - lidé, kteří boří to, co druzí stvořili - na ty čekají mnohem horší místa a prostředí - místa plná bolesti, klamu, zrady a porážky, chudoby, krutosti, zklamání, tísně, rozchodu s tím, co měli rádi... Brr. Určitě nejde o trest ale o výchovu. Funguje to jednoduše tak, že oni jsou těmito smutnými místy díky svému smýšlení a povaze neodvratně přitahováni - a nemohou je opustit. Berou na sebe to, co svým životem způsobili.


Dá se říci, že výše uvedený film řadu věcí z nevtěleného světa popisuje zcela správně (vzdušné zámky i ta ošklivá místa a život v nich). Snad jediné, co ve filmu chybí, je setkání s nejvyšší bytostí/bohem.

Mějte se krásně a držím palce, ať dobře zvládnete svůj život!

Created by pc.malan.cz
Přihlášení
jméno heslo
zavřít
přihlásit se