Etický kodex vykladače osudu

Vykladač osudu (astrolog, kartář, numerolog, chiromant apod.) může svými výklady a působením ovlivnit průchody osudem u mnoha lidí. Proto, aby toto působení bylo pokud možno ku prospěchu a dobru všech, pro to byly sepsány následující řádky.

1)      Pomoc v osudu. Výklad má napomoci tazateli, aby dokázal hlouběji pochopit sám sebe ve vztahu k celku. Aby pochopil, že situace a události, které jsou mu osudem předkládány k řešení, nejsou náhodné, ale mají svůj smysl a důvod. Správně provedený výklad by neměl tazateli pouze radit, jak „vyzrát“ na osudem a chytře se tomu či onomu vyhnout, ale především ukázat souvislosti, které mu i jeho okolí mohou napomoci v další cestě. V ideálním případě si s pomocí dobrého výkladu tazatel dokáže sám uvědomit a pochopit svou možnou nerovnováhu a lépe zvolit další cestu, často vedoucí k hluboké vnitřní změně ku prospěchu všech.

2)      Nezištnost. Nemůže poskytnout dobrou duchovní pomoc ten, kdo tím sleduje především hmotné/materiální cíle. Výklad osudu proto nemá být na prodej, vždyť jde o nezištnou službu a pomoc poskytovanou potřebným. Měl by být přístupný každému, kdo hledá moudrou radu, bez ohledu na to, kolik má v peněžence – vždyť velmi často potřebují poradit právě lidé, kteří si výklad jako placenou službu nemohou dovolit. Výklady by proto měly být poskytovány nemajetným vždy zcela zdarma, u majetných s možností nepovinných dobrovolných příspěvků dle jejich možností (tedy i zde bez ceníků či hodinových sazeb). Jak pravil Josef Zezulka: „Ať dá, kdo má, kdo nemá, nedá nic“. "Léčivý pramen, aby mohl léčit, musí zůstat čistý" - a tak je to i s vykladači osudu. Tazatel nechť si ale přitom uvědomí, že ač zdarma, nikoliv bezcenné. Že právě to, co není na prodej, právě to, co není možné si koupit, může mít hodnotu, kterou není možno vyjádřit penězi. Snad jednou přijde doba, kdy si společnost uvědomí přínosy výkladů osudu a zajistí vykladačům přiměřené materiální i duchovní podmínky pro poskytování této služby.

3)      Úroveň vykladače.  Výklad osudu by měl být prováděn pouze povolanými. Tak jako lékař (aby mohl léčit) musí vystudovat, prokázat své schopnosti a splnit kvalifikační předpoklady, i vykladač osudu musí vystudovat a ovládat příslušnou disciplínu. Zároveň by měl být člověkem nejen životně zralým a zkušeným, ale (aby tazatelům nezhoršoval průchod osudu) i bytostně vyspělým a čistým. I z těchto důvodů snad jednou vznikne profesní komora vykladačů vedená duchovními mistry, která bude pečovat nejen o odborné vzdělávání svých členů, ale i posuzovat jejich celkovou způsobilost pro výklady osudu.

4)      Hledání pravdivého poznání. Výklad osudu je možno provádět s použitím mnoha různých technik a nástrojů. Přitom je důležité neustále pátrat i po nových poznatcích a metodách, které mohou zlepšit a zdokonalit spolehlivost výpovědí vykladačů, přidávat je do vlastní praxe a poznané předávat dalším generacím. Při hledání pravdy je však často nutné i odfiltrovat nesmysly. Abychom je mohli rozpoznat, musíme se s danou možnou výkladovou technikou podrobně a důkladně seznámit, prozkoumat ji a kriticky prověřit i z pohledu filozofického poznání a duchovní nauky. To je nezbytné pro zachování rovnováhy na cestě člověka k pravdivému poznání. Pokud pak po důkladném prostudování něco odmítneme jako nesmysl, necháme to jednoduše být, bez diskreditování ostatních.

5)      Diskrétnost.  Výklad osudu často odhalí mnohá tajemství citlivé a důvěrné povahy. Tyto záležitosti mají zůstat skryty (není-li svolení či přání tazatele jiné). I v případě souhlasu se zveřejněním je pak toto vždy anonymní = bez uvedení jména či zásadních identifikačních údajů o dotyčném.

6)      Nevyžádané veřejné předpovědi. Účelem výkladů je nadlehčení v průchodech osudu, nikoliv získání slávy či věhlasu vykladače. Veřejné ohlašování možných/pravděpodobných budoucích zejména nešťastných či hrozících událostí může způsobovat bázeň, vyvolávat strach mnoha lidí a působit destruktivně. Navíc žádná předpověď není natolik jistá, aby průběh osudu nemohl být jiný. Vykladač osudu by proto měl vždy zvážit, zda jeho vyjádření nemůže působit záporně a zbytečně přitěžovat lidem, zejména v těžkých a obtížných dobách.

7)      Kritičnost. Vykladač osudu by měl ve výkladu vždy důvěřovat svému názoru, ale nikdy by se neměl přestat ptát: „A nemůže to celé být ještě jinak?.“ Ztráta kritičnosti a přílišná víra ve správnost a neomylnost vlastního úsudku může lehce vést až k manipulaci a promítání vlastního chtění do osudových souvislostí. Dobrý vykladač výklad nevnucuje, ale pouze předkládá, a vždy hledá rovnováhu mezi vlastním pohledem a vědomím, že v našem omezeném lidském chápání ani ten sebevětší střípek pravdy nemůže být pravdou celou.

8)      Veřejně známé osoby. Vykladač by neměl veřejně vyjadřovat či veřejně publikovat své poznatky ohledně známých či významných osob, zejména pokud dotyční ještě žijí a nedali své svolení s publikováním poznatků o svých životech a osudových souvislostech.

9)      Odpovědnost. Tazateli je nutné vysvětlit, že žádný výklad jej nezbavuje odpovědnosti za jeho další činy a rozhodnutí. I sebelepší vykladač je jen člověk - a může se mýlit. Tazateli je nutno vysvětlit, že si vždy musí zachovat svůj vlastní rozum a kritičnost, a nenechat se slepě vést.  

10)   Pokora. Vykladač by nikdy neměl zapomenout, že je služebníkem v osudu, v pomoci bližnímu. Neměl by zapomenout, že osud je mnohem moudřejší než my. A nikdy by neměl zapomenout, že není pánem osudu, a že by se nikdy neměl přestat ptát: “Bože, jaká je tvoje vůle?“. I vykladači jsou jen lidé, a tak při zkoumání osudové cesty tazatele není možno najít ani příčiny všech příčin, ani plně pochopit souvislosti všech souvislostí, ani dohlédnout na důsledky všech důsledků. Vykladač by proto nikdy neměl zapomenout na omezenost a omylnost našeho lidského chápání, a měl by se snažit předkládat všechna svá vyjádření ve spojení moudrosti s pokorou.  

Vladislav Šíma, 26.6.2022